Teorie Odcizení

výstava v Galerii Pitevna, 6. 6. - 29. 6. 2018

pohled do expozice

foto Michaela Dvořáková

Zázemí je uzavřený fotografický soubor, vybraný a poskládaný z větší série fotografií, pracovně nazvaných domoff, která vznikala průběžně v letech 2017-19. Uzavírá téma domova, kterému jsem se věnovala už v předchozím projektu BYT (2017; fotografie, videa, zvuk, text). Část fotografií byla zahrnuta do mé diplomové práce (Já, Ty, Ono; 2018) a byla prezentována na výstavě Teorie odcizení v Galerii Pitevna v Brně (2018).

Při výběru fotografií pro mě byl stěžejní kontrast mezi pojmy odcizení a domov, vytvářející určité napětí.

Domov si lze představit jako dům, prostor, který obýváme, místo, kam patříme a kde bychom se měli cítit přirozeně a bezpečně. Pokládám si však otázku: Je místo, kde žijeme (třebas celý život) zákonitě naším domovem, tj. automaticky splňuje tyto podmínky?

Co činí z domu domov? Kde se bere pocit odcizení od toho, co by nám mělo být blízké? A kam může podobná situace vést?

Práce vychází z osobních zážitků a zkušeností. Snímky vznikaly v mém vlastním domově, zachycují náhodné situace, momenty a věci, které jsou přirozenou součástí bytí. Přesto se dle mého názoru nejedná o osobní výpověď v pravém slova smyslu. Lidský faktor je potlačen, osoby se objevují v náznaku nebo zprostředkovaně (v odrazu zrcadla, stín). Pozornost je zaměřena spíše na předměty, prostor, atmosféru. Známé místo a všednodenní situace sledujeme s odstupem nezaujatého diváka. Těžko odhadnout jeho postoj vůči zobrazovanému. Zdánlivý klid a nehybnost (podpořené médiem fotografie) zakrývají to, co se děje pod povrchem.

ZÁZEMÍ

soubor fotografií z let 2017-19

animace 2020


BYT

2017
fotky, video, zvuk, text


ZTS (zrcadlový test sebeuvědomění)

video a fotodokumentace akcí


Tears, 2016, video 4:37 min, foto
hubu mýdlem, 2017, video 1:30 min
Spitting, 2017, 3x video smyčka
ženu květinou, 2017, video 1:41 min 

Zrcadlový test sebeuvědomění je metoda, která označuje, zda se daný živočich poznává v zrcadle. Pokud si uvědomuje, že vidí svůj odraz, má tedy určitou představu vlastního já. Já, jakožto zástupce naší jedinečné existence, stojí na dvou základních principech - jde o principy ze své podstaty kontrastní. Tyto prvky pro sebe nazvu Tělo a Duše a ptám se, jak společně fungují? Jsou snad dokonale propojeny v jednu nedělitelnou homogenní substanci? Jak je tedy možné, že to, co se děje tělu, se nemusí dotýkat duše a to, co se děje duši, nemusí být na těle patrné? Zrcadlo vytváří odraz skutečnosti, otevírá další dimenze vnímání. Ukazuje nám vlastní tvář, kterou jinak nevidíme. Vytváří prostor pro pomyslný dialog.

© 2020 Anna Martínková
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky